Queer teorie

Queer teorie (anglicky Queer theory) není jednotný nebo systematický koncepční nebo metodologický rámec, nýbrž soubor vztahů mezi pohlavím, genderem a sexuální touhou. Samotný termín popisuje rozmanitou řadu kritických postupů a praktik: reprezentaci stejnopohlavní přitažlivosti v literárních textech, filmech, hudbě; analýzu sociálních a politických mocenských vztahů; kritiku pohlavně-genderových systémů, ale také touhu vymanit se ze společností vytvořených kategorií.^[1]

Queer teorie se tak snaží o dekonstrukci binárního řádu, podle kterého je lidstvo rozděleno do dvou vzájemně výlučných genderových identit, maskulinní a femininní, které po sobě musí zákonitě toužit.^[2] V duchu poststrukturalismu, který nepokládá identitu za něco stálého a esenciálního, tak queer teorie zpochybňuje, že taková neměnná identita může vůbec existovat.^[3] Mezi nejvýznamnější představitele queer teorie patří David Halperin, Eve Kosofsky Sedgwick, Jack Halberstam, José Esteban Muñoz, Judith Butler nebo Teresa de Lauretis.

↑ SPARGO, Tamsin. Foucault and Queer Theory. Cambridge: Icon Books, 1999, s. 9.
↑ SCHOENE, Berthold. Queer Politics, Queer Theory, and the Future of "Identity": Spiralling Out of Culture. In: ROONEY, Ellen. The Cambridge Companion to Feminist Literary Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2006, s. 292.
↑ MORLAND, Iain a WILLOX, Annabelle. Queer Theory. New York: Palgrave Macmillan, 2004, s. 2.

[1] SPARGO, Tamsin. Foucault and Queer Theory. Cambridge: Icon Books, 1999, s. 9.

[2] SCHOENE, Berthold. Queer Politics, Queer Theory, and the Future of "Identity": Spiralling Out of Culture. In: ROONEY, Ellen. The Cambridge Companion to Feminist Literary Theory. Cambridge: Cambridge University Press, 2006, s. 292.

[3] MORLAND, Iain a WILLOX, Annabelle. Queer Theory. New York: Palgrave Macmillan, 2004, s. 2.

[1]

[2]

[3]